Můj příběh

''Jsem žena, která si ráda tvoří oblečení. Dělá mi radost ukazovat dalším ženám jak si mohou  zrealizovat svůj vlastní ručně vyrobený kousek do šatníku.''

Můj příběh

Jsem ''obyčejná'' žena, která ráda tvoří. Mé děti pomalu rostou a tak mám čas na své koníčky. Ráda si obléknu něco pěkného, v čem se cítím dobře a co jen tak někdo nemá. Proto si navrhují a šijí unikátní kousky do svého šatníku. Uplně se tetelím když je můj výtvor hotový a já si v něm můžu vyrazit do ulic.

Malá návrhářka

Když mi bylo asi tak 7 let prohlížela jsem si časopisy s módou a představovala si jak se procházím oblečená v krásných šatech na módním molu. V hlavě se mi stále opakovala myšlenka jak to udělat. Moje rodiče neměli moc peněz, oblečení nám kupovali minimálně, nebo nám ho mamka šila.

Jedno odpoledne jsem našla časopis se střihy na panenky. Bylo to! Začala jsem používat zbytky látek od mamky, tvořit návrhy a šít. Byla ze mě taková malá návrhářka :-) Mé šití se stále zdokonalovalo, učila jsem se převážně formou pokus omyl. Informace jsem čerpala hlavně z knížek Městské knihovny. Od panenek jsem přešla k navrhování oblečení pro sebe. Postupně jsem si koupila i nový šicí stroj, ale to už mi bylo asi tak 13.

Můj výběr střední školy byl jasný! Módní návrhářství. Už se blížil den otevřených dveří, byla jsem celá nesvá. Bude se mi škola líbit? Budu na to mít? Skončila jsem na ekonomické škole, ptáte se asi proč? Přesně si to nepamatuju, zda mě odradil internát nebo názory mé mamky.

Přece z tebe nebude švadlena!

Na ekonomce jsem se hodně trápila. Ne že bych neprospívala, ale hodiny mě nebavily. Přihlásila jsem se do umělecké školy, začala kreslit. Začátky nebyly lehké, měla jsem velice pečlivou paní učitelku, na kterou do dnes s láskou vzpomínám. Po dvou letech jsem byla připravená absolvovat prijmačky na Uměleckou školu v Brně.

Moje nadšení skončilo zprávou PRVNÍ POD čAROu.

Nikdo z přihlášených se neodhlásil a tak moje studium nevyšlo. Domů jsem jela celá ubrečená vlakem, sledovala jsem krajinu a rozmyslela jak dál.

Odcestovala jsem do Anglie jako au-pair. Vyměnila několik adres až jsem se usadila v jednom domě se zahradou a třemi spolubydlícími. Na tento čas nikdy nezapomenu, užila jsem si spoustu srandy. Když se moje angličtina zlepšila natolik abych mohla studovat, vzali mě na dvouletý kurz grafického designu. Naučila jsem se používat grafické programy, nové kreslící techniky, organizovat si malé projekty....

Po úspěšném ukončení college jsme se s manželem přestěhovali na Sardinii. Narodilse nám náš první syn. Po roce jsem nastoupila do mateřské školky jako učitelka angličtiny. Za tři roky se nám narodila dcera, která mi pomohla být víc ženou. Vrátila jsem se k šití. Začala jsem používat barvy, vzájemně je kombinovat.

Nejen s černou si člověk vystačí :-D

Hodně informací jsem našla na internetu, byla moderní doba. Zdokonalovala jsem se s každým ušitým kouskem. Ne nadarmo se říká: praxe dělá mistra.

Pokud i vy máte chuť si vytvořit vlastní ''kousek'' do vašeho šatníku a nechcete  dlouze hledat střihy a návody, ráda vás povedu v mém eBooku jak si ušít malovanou sukni.