Už od mala jsem měla doma od maminky velkou zásobu omalovánek. Kreslení mě provázelo až do základní školy. Během studia ekonomické školy jsem se chtěla ke kreslení vrátit. Zapsala jsem se na výtvarný kroužek v Chocni, kde jsem se učila různé výtvarné techniky a hlavně trpělivost! 

Na College v Anglii se ještě přidaly grafické programy. Stále jsem viděla svoji kresbu nedokonalou, ne dost "dobrou". Můj pohled se ale změnil po absolvování kurzu automatické kresby paní Evy Motyčkové. Začala jsem vidět v mé kresbě jiné věci, učila jsem se nebýt až tak perfektní a nechat tužku volně běhat po papíře.

Začátky

Mé začátky s automatickou kresbou byly pomalé, chtěla jsem hned všemu rozumět. I v tomto období mě vesmír učil trpělivosti. A stále učí.  Mé kresby byly jednoduché. Až časem se změnily, jak jsem se rozvíjela já, rozvíjely se i mé kresby. 

Ukládání do šuplíku 

Převážnou část obrázků jsem ukládala. I když jsem jim moc v danou chvíli nerozuměla. Věřila jsem, že jednou si spolu popovídáme. 

Graficky zpracovaná kresba - ilustrace na zakázku 

Po několika letech jsem objevila způsob, jak dát mé kresby do grafické podoby a poté se mi naskytla možnost ilustrovat sbírky básní.

Blízké vztahy ve hmotě

20/01/2021

Lidé, se kterými máme blízký vztah v hmotném světě, jsou s námi spojeni energetickými vazbami. Představuji si je jako barevné "trubice" napojené v různých částech aury. (Jsem přesvědčená, že na stejném principu fungují vztahy s domácími mazlíčky.)

Pokud je jedna ze dvou osob blízko přechodu do vyšších sfér, tyto energetické vazby se začnou přetrhávat.

Já sama si touto zkušeností prošla. Několik týdnů jsem cítila toto energetické odpojování se od mé babičky. Stávalo se mi během dne, že jsem cítíla bolest v srdci. Objevovaly se mi pak někde uvnitř hlavy obrazy z mého dětství.

Celý proces je pro mě velice náročný. Na jedné straně jsem cítila štěstí a vděčnost za báječné okamžiky strávené s mojí babičkou.

Na druhé straně jsem procházela dny plné smutku a prázdnoty. Mé emoce se mnou hýbaly. Strach z opuštění a samoty se dral na povrch. 

Chápu a respektuji koloběh života.

Je třeba si přiznat, že jsme lidské bytosti s emocemi. Nejde nám tak brát život pouze po duchovní stránce a oslavovat smrt. Potřebujeme mít prostor na vypořádání se s fyzickou smrtí a opuštěním.

PS: Po napsání tohoto článku jsem se věnovala intuitivní kresbě. Vrátil se mi úsměv na tvář s pocitem nekonečného spojení našich duší láskou.